Nyní jsou onačejší doby. Koalici Pirátů a STAN tak napadlo v rámci její představy o řešení českého státního dluhu vstoupit do mechanismu směnných kurzů ERM II, což by mělo mít za následek snížení úroků, a tím i zlevnění obsluhy státního dluhu s mnohamiliardovými přínosy. ERM II je totiž jakýsi předpokoj pro čekatele na vstup do eurozóny a euro má momentálně nižší úrok než česká koruna. Má to ale několik háčků, o nichž by člověk i mírně bystrý mohl vědět.

V první řadě je to předpokoj společné měny, takže by se do něj mělo vstupovat se splněnými maastrichtskými kritérii, která se týkají toho státního dluhu. Nebo přinejmenším s perspektivou jejich velmi rychlého splnění. V ERM II se má pobývat minimálně dva roky, aby země s plovoucím kurzem přivykla fixaci na euro. Delší pobyt přináší obvykle náklady na udržování fixního kurzu a je nežádoucí. A tato kritéria nesplňujeme a vůbec není jasné, kdy splňovat budeme.

Naše Pirátstvo však hodlá postupovat obráceně a použít slib vstupu do eurozóny jako nástroj na snížení našich státních dluhů, což fakt fungovat nemůže a na úrok požadovaný trhy od české vlády by to mělo nulový vliv. Celé to působí jako obezlička, která má do programu dostat zavedení eura, které si však většina voličů nepřeje.

A ti voliči k tomu mají mnohé rozumné důvody. Například když jde o onen státní dluh, byla to právě společná měna a její nízké úročení, co umožnilo Řecku a Itálii nadělat ty gigantické dluhy, z nichž je musejí tahat Němci, kteří jsou nyní finančními trhy vnímáni jako garant splacení státních půjček všech zemí eurozóny. Proto si i ti Řekové půjčují levněji než my.

Vlastní měna má tu výhodu, že investoři si hlídají solventnost dlužníka a jakkoli nezodpovědná vláda dříve nebo později začne inkasovat výchovné lekce. Většinou o dost dříve, než je malér nezvladatelný, což je základ prevence státního bankrotu. A když se člověk rozhlédne po české politické krajině, těžko může popřít, že dnes je tu nějaký vnější omezovač tuzemských fiskálních výstřelků dost potřebný.