Západní země jako Anglie, Francie, Německo či Spojené Státy byly vždy pro nás Čechy symbolem prosperity, pokroku a luxusu. Po ne zrovna růžových časech minulého režimu jsme k nim vzhlíželi jako k ikonám. Rétorika „doženeme Západ“ vzbuzovala naději. Co do kvality potravin je nejvýš určitě Německo. Právě k našim německým sousedům jezdí většina z nás nakupovat lepší drogerii a zdravé potraviny za normální peníze.

Minulý režim nám, (nejen) co se jídla týče, pořádně zatopil. Po jeho pádu v 90. letech se pak roztrhl pytel s junk foodem a chemickým dochucováním potravin. Asi jsme si po šedé éře chtěli život pořádně vychutnat. Do toho máme hluboce zakořeněný zvyk nakupovat produkty podle nejnižší ceny. I na úkor kvality. Pokud tedy výrobce ví, že je pro zákazníka důležitější cena než kvalita, může si dovolit nahrazovat suroviny a díky tomu zlevnit.

ODDĚLOVAČ PRO ZAMKNUTÝ ČLÁNEK

Víte, že vytvořit opravdu chutné potraviny je úplně jednoduché? Ano. Díky procesování, přidané chemii tuku a cukru. Přírodní suroviny přirozeně tak intenzivní nejsou. Udělat výraznou a současně zdravou potravinu je proto náročné a nákladné.

Až přibývající obezita dohnala na přelomu tisíciletí konzumenty k zamyšlení. Češi začali počítat kalorie, číst etikety a zajímat se o to, co vlastně jejich potrava obsahuje. 

Kolik masa je v šunce?

Zeptejte se někoho z našich západních sousedů, jestli ho někdy napadlo otočit obal s balíčkem šunky a hledat, kolik masa obsahuje. Velmi pravděpodobně se vám dostane udivených reakcí jako: „Proč bych to měl kontroloval, kolik je tam masa?“ Očekávají zde určitou úroveň kvality, a pokud by se je nějaká firma snažila ošidit, podepsala by si ortel.

Taková důvěra je dána historicky – žádné znárodňování. V německém potravinářství tak existují firmy i se staletou historií, které měly možnost nerušeně budovat svoji dobrou pověst. A standardem už dnes není řešit kvalitu, ale původ potravin a podmínky, v jakých zvířata žijí. Zatímco Česko teprve v roce 2027 ukončí klecový chov slepic.

Zajímavé je, že v Německu, zemi schnitzelu či bavorských klobásek, nekonzumují zdaleka tolik masa. Mohou za to globální pandemie, a že jich za poslední roky bylo několik. V mnoha případech totiž byli původcem savci. Například BSE známá také jako nemoc šílených krav, africký mor prasat či aktuální covid-19, který pochází od dalšího savce, netopýra. 

Důsledkem je narůstající zájem o alternativní potraviny, jako jsou mléka rostlinného původu či alternativní zdroje bílkovin, tedy i potraviny z cvrččího proteinu. Nakonec to byl jeden z důvodů, proč jsme expandovali na německý trh, kde nás supermarkety samy oslovovaly a kde jsou běžné regály alternativ masa, v nichž jsou právě i cvrččí potraviny. Němci se zkrátka nebojí „chroupat“. V Česku obchodní řetězce zkouší novinky jen zřídka.

Hon za Západem

Němcům zkrátka záleží nejen na vlastním zdraví, ale i na původu jejich jídla. A výrobci jim jdou naproti. Například téměř u každého masného výrobku se v obchodech objevují informační cedulky s informací, odkud maso pochází, jak to na farmě vypadá, a podobně. Na etiketách se již nově objevují i dopady na životní prostředí a další informace. Totéž platí pro mléčné výrobky, vejce či jogurty. A taková úroveň kvality není výsadou jen vybraných „lepších“ obchodů.

V Česku se vždy snilo o tom, že jednou „Západ doženeme“. A já často přemýšlím nad tím, nakolik je Německo proti nám napřed. Troufám si říct, že se oba trhy vyvíjejí přibližně stejným tempem. Rozdíl je ale v tom, že naši západní sousedé mají v tomto závodě velký náskok. Ale aspoň máme na dosah ruky vzor toho, jak by to mělo fungovat. A na českém trhu je snaha se této metě přiblížit, a co je nejlepší, je vidět také poptávka po opravdu kvalitních potravinách. 

Autor je spoluzakladatel SENS Foods.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.