Už na příští týden vláda slavnostně ohlásila uvolnění některých služeb po několikaměsíční pauze. Symbolicky tento „balíček“ spojila s otevřením kadeřnictví.

Stejně jako všichni jeho předchůdci i aktuální ministr zdravotnictví Petr Arenberger ale dokázal vnést do celé věci neuvěřitelné zmatky a prokázat až nepochopitelnou míru odtrženosti od reality. Podobně jako když nedávno velkoryse navrhoval odložení povinných respirátorů na ulici, které už dávno nikdo nenosí.

Tentokrát navrhuje uvalit na kadeřnice byrokratickou zátěž a celou řadu omezení, která navíc postupně mění svoji původní podobu. Při první tiskovce, kde popisoval hygienická pravidla v holičství, požadoval například po kadeřnici i jejím zákazníkovi negativní covidový test, a to oficiální, z certifikované laboratoře. 

Po kritice, že k docházce do fabriky místní antigenní test stačí, ale ke zkrácení ofiny ne, ministr couvl. Aktuálně tak prý mají stačit výsledky testů, které absolvují například školáci ve škole nebo jejich rodiče v práci. I tady se dá očekávat změna – třeba až ministr zjistí, že vzdělávací zařízení ani firmy žádná potvrzení nevystavují…

Seznam povinností, které musí kadeřnictví pod hrozbou kontroly a tvrdých sankcí splnit, je ovšem těžko pochopitelný nejen kvůli zmatkům. Arenberger jako by hodně dlouho nebyl v ulicích mezi lidmi. Jinak by si všiml, že se to v nich rozhodně nehemží máničkami s měsíce zanedbávaným účesem.

Velká část kadeřnic se během měsíců nucené pauzy naučila fungovat v šedé zóně a většina těch, kdo se chtějí ostříhat, dobře ví, kam jít. Jestliže nyní ministr zdravotnictví klade pro otevření salonů nesmyslně tvrdé podmínky, je to jako pobídka, aby v šedé zóně také zůstaly.

Jakou motivaci mohou mít k návratu do oficiální ekonomiky? Nejenže v ní zase budou muset platit daně. Výdělek jim sníží i omezení počtu zákazníků v provozovnách, a navíc budou čelit neustálé hrozbě pokut za porušení byrokratických nesmyslů, kterými si nyní nemusí zatěžovat hlavu. To není příliš lákavá nabídka.