Naivní podvolení se ropě a zemnímu plynu z Moskvy poslalo letos největší evropskou ekonomiku do recese. Němci se se svou typickou zarputilostí pustili do emancipace na energetických surovinách z Moskvy a mají impozantní výsledky: do dvou let prý budou moci Kreml poslat k šípku.

Bohužel ve stejné době, kdy němečtí diplomaté vyjednávají v Kataru nebo ve Spojených státech o dodávkách zkapalněného zemního plynu, v největší evropské ekonomice klíčí ještě daleko horší problém. Berlín – i pod tlakem zbytku Evropské unie – sice odložil odstavení jaderných elektráren, ani o píď ale nechce odstoupit od ambicí nahradit v příštích třech desetiletkách fosilní paliva obnovitelnými zdroji energie.

Solární a větrné elektrárny většinou obhájci dekarbonizace vykreslují jako bezmála zázrak, který se jednoho krásného rána objeví na poli a začne vyrábět čistou energii. Samozřejmě ani bohulibé zdroje energie se ale ve skutečnosti neobejdou bez mnoha nerostných surovin. A jak ukazuje čerstvá studie německého institutu DIW, Německo se v oblasti energetické reformy pouští do dalšího hazardu.

DIW vybral třicet klíčových nerostných surovin, bez nichž přechod k obnovitelné energii a elektromobilitě nelze uskutečnit. Ukázalo se, že u poloviny z nich je závislost Německa na dovozu ze zahraničí (především z Číny a dalších nedemokratických, afrických režimů) absolutní. U další pětiny představují dovozy devadesát a více procent.

Jinými slovy, smělý evropský plán Fit for 55 ve skutečnosti největší evropská ekonomika a potažmo celá Unie nemají ve vlastních rukou.

A ani ruská lekce zatím nestačila, aby si Berlín připustil, že sotva zavrhl jednoho diktátora, odevzdává se do rukou jiného, mnohem nebezpečnějšího.