Statistiky a ekonomická data ale ukazují, že dopady sankcí na běžný život Rusů začínají být stále výraznější. Minulý týden se to potvrdilo na příkladu automobilového průmyslu: prodeje nových vozů v Rusku v květnu klesly meziročně o nevídaných 83,5 procenta a dostaly se na nejnižší úroveň za poslední desetiletí.

Sankce se na ruském automobilovém trhu neprojevily jen tím, že zahraniční automobilky ponechaly svému osudu ruské fabriky, a navíc utnuly také export na Východ. Ukázalo se, že těžce nesoběstačný je i vlastní ruský automobilový průmysl.

Ruská propaganda se tak sice mohla pochlubit, že továrna francouzského Renaultu po „znárodnění“ dostala vlastenecký název Moskvič, a mohla dodat výsledky průzkumu veřejného mínění, podle nichž by si vůz legendární značky rády pořídily dvě třetiny Rusů.

Chyběly ale informace o tom, že kvůli nedostatku dílů se z už tak zaostalých aut made in Russia stávají spíše parodie na osobní vozy. Aby se alespoň nějaká auta vyrobila, musely úřady zrušit řadu regulací – třeba povinné airbagy nebo ABS.

Podobné problémy s nedostatkem „západních“ součástek řeší i další odvětví, která vyžadují sofistikovanější práci než něco vykopat ze země a prodat. Putin tak může stokrát tvrdit, jak sankce pomáhají Rusku dosáhnout v ekonomice soběstačnosti.

Ano, hlady Rusové asi umírat nebudou. Budou si ale muset zvyknout na technologickou úroveň, které se západní země těšily před desítkami let.