Ze studie publikované v lednovém vydání časopisu Global Ecology and Conservation vyplývá, že takzvaný „global greening“, do češtiny překládaný jako globální ekologizace či ozelenění, je nezpochybnitelným faktem a za posledních 20 let se navíc zrychlilo na více než polovině pevného povrchu Země. A mezi premianty patří například Indie, evropské nížiny či východní Afrika.

Závěry vědců se opírají zejména o naměřená data. V nich jejich tvůrci využívali satelitní data, modelování a pozorování v terénu, aby verifikovali globální ozelenění a zároveň pochopili příčiny i jeho důsledky. Jednou z hlavních metod pro výzkum byl takzvaný globální index listové plochy (LAI), což je ze satelitních pozorování vytvořené měřítko množství listové plochy v poměru k ploše půdy.

Tento index dokonce prokázal, že svět se znovu zelená dokonce už od počátku 80. let 20. století. Dalšími pomocnými metrikami pak byly i meteorologické údaje, přičemž mezi vybrané proměnné patřila teplota vzduchu, srážky, radiace, teplota rosného bodu a povrchová vlhkost půdy.

Výzkumný tým se také opírá o závěry studie publikované v roce 2019 v časopise Nature Reviews Earth & Environment, kterou dokonce převzal portál Earth observatory spadající pod americkou NASA. Tato práce hovoří o tom, že fenomén globálního ozelenění má kromě větších zelených ploch v krajině ještě jeden zajímavý důsledek.

„Protože vegetace spotřebovává část oxidu uhličitého zachycujícího teplo, provádí v ten moment také evapotranspiraci, což je jev podobný lidskému pocení,“ píše se na Earth observatory.

Web také cituje spoluautora této starší studie, Jarle Bjerka z Norského ústavu pro výzkum přírody, který hovoří o jistém paradoxu. „Je ironií, že tytéž emise uhlíku, které jsou zodpovědné za škodlivé změny klimatu, zároveň podporují růst rostlin, jenž zase globální oteplování zpomaluje.“