Kateřina Chládková vede vědecký tým, který jako jeden z mála na světě studuje, jak se učíme mateřský jazyk už v nejranějších fázích vývoje. Češtině se věnují jako jediní. „Pro náš výzkum je výhodou, že je v Česku zvykem zůstávat několik dní v porodnici, a tak získáme čas i dostatek miminek pro výzkum,“ popisuje. V Británii nebo v Nizozemsku, kde je zvykem jít pár hodin po porodu domů, výzkum raného osvojování jazyka téměř neprobíhá.

Nejsme univerzální

Počátek učení mateřského jazyka je přitom klíčové a zatím málo probádané téma. Jazyk nás definuje jako člověka, odlišuje nás od ostatních a lepší pochopení mateřského jazyka pomůže i při učení cizích jazyků. Donedávna se například myslelo, že se rodíme jako univerzální posluchači rozlišující pouze rytmus a intonaci a až během prvního půl roku až roku života si osvojujeme specifika svého mateřského jazyka, třeba rozpoznávat samohlásky A, E, I, O, U. 

„Pro češtinu je navíc specifické, že rozlišujeme samohláskovou délku – slova rada a ráda mají úplně jiný význam,“ uvádí na příkladu záludnost češtiny, která dělá problém třeba Řekům nebo Španělům, kteří se češtinu učí jako cizí jazyk. „Španělé tento rozdíl vůbec neznají – ve španělštině má casa i cása stejný význam,“ vysvětluje. „Nám se podařilo zjistit, že české děti se pravděpodobně už před narozením učí rozlišovat některé samohlásky i jejich délku. Tedy už při narození rozpoznají, že slova parník a perník se liší,“ popisuje výsledky výzkumů.

ODDĚLOVAČ PRO ZAMKNUTÝ ČLÁNEK

Čeština je také intonačně monotónní, proto je pro nás obtížnější mluvit dobře anglicky. „Přitom se stále více ukazuje, jak moc je správná prozódie – melodie a rytmus – jazyka důležitá,“ upozorňuje Chládková a dodává: „Ostatně věděli to už váleční špioni, kteří se na prozódii a zvukovou stránku řeči specificky zaměřovali, aby unikli prozrazení.“ 

Potvrzují to i další výzkumy. Například děti si raději hrají s dětmi stejného dialektu. Jiné prvotní výzkumy ukazují, že když má člověk přízvuk, lidé mu méně věří. „To by byla pro nerodilé mluvčí obrovská nevýhoda, například v kontextu koronavirové pandemie, kdy se velká část mezinárodní komunikace přenesla do online prostředí, kde nemáme k dispozici řeč těla a jsme odkázáni pouze na zvuk,“ komentuje vědkyně. 

Jako miminka

Jak se tedy máme učit cizí jazyky? „Jako miminka – poslouchat a první půlrok ideálně ani nemluvit a určitě nečíst a nepsat. Jednoduše vnímat, nasávat a snažit se jej pochopit,“ radí odbornice na jazyk. Tak získáme přízvuk a cit pro jazyk jako rodilý mluvčí. „Ale chápu, že to je nepraktický způsob – málokdo má takovou trpělivost,“ dodává a uklidňuje, že přízvuk se dá přeučit i později, jen to stojí mnohem více úsilí. 

Při učení cizích jazyků pomáhá hudební sluch. „Člověk ale vůbec nemusí být trénovaný muzikant, stačí, když má schopnost vnímat rytmus a melodii,“ říká Chládková. Správná intonace a rytmus je totiž pro posluchače mnohem důležitější než bezchybná gramatika. Také pomáhá, když je nový jazyk intonačně a rytmem podobný tomu mateřskému. Proto třeba Holanďané zní v angličtině jako rodilí mluvčí, i když třeba dělají gramatické chyby – oba jazyky mají podobnou melodii. „Pokud se chcete zlepšit, poslouchejte rodilé mluvčí a zaměřte se na jejich rytmus a intonaci, pro posluchače je to důležitější než gramatika a výslovnost jednotlivých slov,“ radí odbornice na učení jazyků.

Oxymóron: Jazyk nemluvňat

Jak se zkoumá jazyk nemluvňat, která nemluví? Nepřímo. U spících novorozenců se hned v porodnici měří jejich mozková aktivita (EEG signál) v reakci na různé zvukové sekvence. „Na hlavu dostanou čepičku a speciální malá sluchátka, do kterých jim pouštíme nespecifické zvuky, hlásky, slabiky, ale i celá slova a věty,“ popisuje Chládková. Zpětně se pak ze signálu vyhodnotí, jak jejich mozek reagoval na různé zvuky. Větší děti, které už méně spí a více se hýbou, si zvou do laboratoře, kde jim pouští různé zvukové sekvence a obrázky a sledují, jak na zvuky reagují pohledem a pohybem hlavy. „Ale práce s miminky je jen jedna část, náš výzkum zahrnuje i počítačové modelování, programování a statistiku, ne vše se dá měřit přímo,“ vysvětluje, proč v týmu mají kromě lingvistů, neurovědců, pediatrů a psychologů i fyziky a informatiky.

Co umíme v okamžiku narození

• Novorozeně pozná, co je řeč a co není.

• Pozná svoji rodnou řeč, a to hlavně podle rytmu a intonace.

• V rámci svého mateřského jazyka pozná, zda je řeč přehrávána popředu nebo pozpátku. Rozdíl v přehrávání nepozná nebo ignoruje u cizích jazyků.

• Novorozeně z bilingvních rodin pozná, že se jedná o dva různé jazyky, ale nemá mezi nimi preferenci.

• Už novorozeně pláče v melodii svého mateřského jazyka – francouzská miminka tak pláčou se stoupavou intonací, německá zase s intonací klesavou – rozkazovací.

• Novorozeně rozpozná hlas matky od hlasu jiné ženy.

• Rozpoznává například i písničky, které si matka během těhotenství často zpívala.

Autorka je spolupracovnicí redakce, působí na Univerzitě Karlově.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.