První je aktivní obrana, která obnáší dodržení závazků k vysokým vojenským výdajům za účelem odstrašení protivníků.

Druhou je schopnost Německa a jeho spojenců chránit své hodnoty, snižovat ekonomickou závislost na rivalech, odrážet kybernetické útoky a bránit Chartu Organizace spojených národů a principy právního státu.

Třetí je udržitelnost; nejspíš proto, že tomu slovu se nelze vyhnout, zejména když jste v koalici se Zelenými.

Konkrétně je to slabší. Scholzův únorový slib dosáhnout cíle výdajů NATO ve výši dvou procent HDP byl rozmělněn – nově má Berlín tohoto cíle dosáhnout v podobě průměru za víceleté období.

Koalice zároveň odmítla žádost ministra obrany Borise Pistoriuse o navýšení rozpočtu o deset miliard eur. Ministr tak mohl pouze slíbit, že jeho rozpočet nebude krácen (což v praxi znamená, že kvůli inflaci zchudne).

Na vztahu k Číně se vláda neshodla a bude se jím zabývat příští měsíc. Od návrhu vytvořit bezpečnostní radu státu strany upustily docela.