Bez mozku se těžko žije. Nic nevymyslíte, nejste schopni se s nikým dohodnout, nic naplánovat ani odhadnout další protivníkovy kroky. Pravdivost této věty potvrzuje vývoj v Poslanecké sněmovně z konce minulého týdne.

Absence mozků byla citelná napříč celým politickým spektrem. Třeba opozici nedošlo, že v páteční sněmovní estrádě zjevně nešlo o to, dohodnout se na prodloužení nouzového stavu. Ani že o výsledku podzimních voleb se rozhodovalo o pár měsíců dříve. To je ale na jiný komentář.

V novém vydání týdeníku Hrot věnujeme mozkům poměrně rozsáhlé téma. Podívali jsme se na to, jak se daří do Česka lákat chytré a vzdělané lidi, mimo jiné vědce, lékaře a techniky. Žádná velká přílivová vlna mozků do Česka se nekoná, největší zájem je o méně vzdělané cizince, i když výjimky se určitě najdou.

ODDĚLOVAČ PRO ZAMKNUTÝ ČLÁNEK

Naštěstí to ale nevypadá ani na jejich odliv. Víme, že před rokem 1989 většinou lidé odcházeli do emigrace natrvalo, mnohdy se jednalo o vzdělané lidi, kteří měli alespoň nějakou šanci, že se na Západě chytí. V posledních třiceti letech je situace jiná. Ti, kteří odešli, se vracejí dříve nebo alespoň návrat plánují. Průměrná doba návratu českých vědců a vědkyň je osm let, řada Čechů ale odchází i na kratší výzkumné projekty trvající do dvou let.

Výše uvedené může být i případem české vědkyně Magdaleny Herové. Jediné Češky, která mívá na drátě kosmonauty. Česká vědkyně pracuje ve švýcarském Lucernu v týmu Biotesc a koordinuje biologické experimenty na Mezinárodní vesmírné stanici.

Je až k neuvěření, jak rozsáhlou musíte absolvovat teoretickou přípravu a do jakých detailů je třeba pro kosmonauty vědecké pokusy nachystat.

Pokud by alespoň část úsilí, které věnuje Herová přípravě vědeckých pokusů ve vesmíru, vynaložili pánové Raj Patel a Jason W. Moore při psaní své knihy Dějiny světa na příkladu sedmi laciných věcí, nemusela by vzniknout taková slátanina. Jedná se vlastně o kulturní, ekonomické a so ciální dějiny kapitalismu a autoři považují jeho vliv na osud světa za natolik destruktivní, že posledních zhruba pět století mají potřebu označovat slovem „kapitalocén“.

Ano, je to slátanina, která překrucuje dějiny, ale i tak stojí za to ji přečíst. Stejně jako stál za přečtení mnohem tlustší a nudnější Marxův Kapitál. Alespoň nás vývoj v dalších letech tolik nepřekvapí.

Co vás ale může překvapit mnohem dřív, je požár elektroještěrky vybavené lithiovými bateriemi ve firemním skladu. Možná se divíte, proč se v Hrotu věnujeme na první pohled tak okrajovému tématu, jenže počet vozidel poháněných lithiovými bateriemi začíná raketově růst a nebezpečí, které požáry jejich baterií představují, stále není vyřešené. Až vám shoří v továrně taková ještěrka a s ní zboží za osmdesát milionů, pochopíte, jak je toto téma důležité.

V novém Hrotu samozřejmě najdete i další super témata, třeba že na současné hospodářské krizi je pozoruhodné, kolik je v ní peněz a kolik firem je bez dluhu, nebo proč je pro velké letecké opravny s českými miliardáři v zádech důležité očkování proti covidu. Příjemné čtení.