Malé pivovary prokázaly za uplynulý rok a půl až překvapivou odolnost. Navzdory lockdownům, zavřeným hospodám i pozdní a zmatené pomoci od vlády se drtivé většině podniků s výstavem do deseti tisíc hektolitrů ročně podařilo přežít.

„Vím o pěti minipivovarech, které skončily úplně. Zhruba dvacítka pak přerušila vaření, ale počítají s návratem, až se situace zlepší,“ vypočítává šéf Českomoravské asociace minipivovarů Jan Šuráň, který sám v Praze provozuje hned dva – Pivovarský dům a Břevnovský klášterní pivovar.

Zatímco v době „předcovidové“ bylo ekonomicky nejvýhodnějším byznysem spojit minipivovar s vlastní restaurací, minulý rok to rozhodně neplatilo. Naopak, zavřená pivovarská hospoda a nevyužitý personál se staly přítěží, kterou mnoho majitelů minipivovarů muselo dotovat z rezerv či jiného podnikání.

Jako úplně nejhorší se loni ukázalo provozovat restaurační minipivovar v turisticky žádaných lokalitách. Zatímco domácí štamgasti se po znovuotevření restaurací pomalu vracejí, na hosty ze zahraničí se stále čeká marně. „Výhodu mají třeba na předměstí poblíž sídliště. Naopak pivovary v Praze 1 i Praze 2, ale taky třeba v Českém Krumlově jsou úplně mrtvé,“ konstatuje Jan Šuráň.

Specializované výrobce piva zavřené restaurace poškodily také – přišli o hlavní odběratele. Většina z nich ale dokázala pružně zareagovat na novou situaci a najít nové distribuční cesty i zákazníky. Vznikaly tak nové pivní e-shopy, mnoho pivovarů objevilo kouzlo plechovek a na dračku šly také PET lahve.

Více o dopadech covidu na pivovarnictví se dočtete v aktuálním vydání týdeníku Hrot, které vychází 16. srpna.