Chceme vzdát hold těm, kteří o „místa pro přírodu“ pečují, obcím, které projevují dobrou vůli přispět k ochraně zajímavých lokalit, i těm, kteří jsou ochotni se finančně podílet dary na výkupech pozemků. Často nejde o státní chráněná území ani o rozsáhlé plochy, ale i na pozemku o velikosti dvou tří fotbalových hřišť dovede vzniknout malý ráj. Zpravidla poslední útočiště biologické rozmanitosti v krajině poznamenané necitlivým velkoplošným zemědělstvím a na produkci komerčních dřevin orientovaným lesním hospodářstvím.

Stará historie dobrých příkladů

I když první dlouhodobou veřejnou sbírku „Místo pro přírodu“, zaměřenou na získávání finančních prostředků pro výkup pozemků, vyhlásil Český svaz ochránců přírody (ČSOP) na jaře 2003 a první ptačí park České společnosti ornitologické vznikl v roce 2006, je na co navazovat. Jakési průkopníky podobných aktivit totiž můžeme vidět třeba v činnosti okrašlovacích spolků, jichž existovaly v historických zemích Království českého před první světovou válkou čtyři stovky.

Pozoruhodné je, že předchůdce dnešního National Trustu sice vznikl v Anglii ještě na sklonku 19. století, ale za Německem s jeho „Deutscher Bund Heimatschutz“ již má Svaz českých spolků okrašlovacích v Království českém jen několikaměsíční zpoždění - oba totiž vznikly v roce 1904.

ODDĚLOVAČ PRO ZAMKNUTÝ ČLÁNEK

Porovnávání s péčí o krajinu na územích obývaných Němci používali tehdejší vlastenečtí příznivci „okrašlování“ jako motivačního prostředku. Starosta Svazu českých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku Jan Urban Jarník v roce 1911 vybízel: „Hleďte, pane starosto, zde není třeba označení, kde končí katastr obce vaší a kde začíná katastr sousední obce německé. Stačí všimnouti si, kde jsou místa pečlivě osázena stromovím ať v podobě stromořadí, ať v podobě souvislých sadů: tj. katastr osady německé, kdežto ta poušť, ta nedbalost, ta neláska ku stromoví jest karakteristickou známkou obce vaší.“ Připusťme, že stačí přejet česko-německou hranici a rozdíl je patrný na první pohled i po 110 letech.

Nicméně novodobých příkladů zdejších občanských spolků, které nespoléhají jen na spolupráci se státní ochranou přírody (nemůže zvládnout všechno) a specializují se na vyhledávání a ochranu takových přírodovědecky cenných míst, se najde po republice docela dost. Vžil se pro ně termín pozemkový spolek, což v Česku není spojeno se speciální právní subjektivitou, na rozdíl třeba od anglosaských zemí, ale charakterizuje to smysl jejich existence - pečovat o území, které je přímo ve vlastnictví spolku, jenž pozemky vykoupil, nebo ve spolupráci s vlastníky, ať již na základě nájmu, nebo na jiném smluvním základě.

Milý a jeho stráň plná orchidejí

Čistě z důvodu vegetačního období povede naše první zastávka na plošinu Džbán nedaleko od sjezdu z karlovarské dálnice na Řevničov. Na konci malebné obce s ještě hezčím názvem Milý najdete opukovou stráň porostlou listnatým lesem, přecházejícím do pásu křovin, starých třešňových sadů a bývalých pastvin. Vinou chladného letošního jara naplno zakvetla až v posledním květnovém týdnu, ale zase to stálo za to. Tisíce vstavačů nachových, největších českých orchidejí, tady zdaleka nejsou samy, pečlivé oko tady najde několik dalších, méně nápadných druhů orchidejí i dalších vzácných druhů rostlin.

Místo platilo za vyhlášenou botanickou lokalitu už před sto lety, ale jak mizel původní způsob hospodaření na půdě včetně pastvy, začala lokalita zarůstat. Nebýt ochranářů z lounské a rakovnické místní organizace ČSOP, kteří začali pravidelně kosit někdejší pastviny a vysekávat náletové porosty dřevin od 80. let minulého století, bylo by dávno po kytkách. Pod ochranou je toto krásné místo od roku 1988, o deset let později tady začal působit pozemkový spolek Launensia, za dalších deset let se podařilo vykoupit první pozemky. Starají se o něj příkladně dodnes.

Jak se tam dostat

Na konci Milého směrem od Srbče zastavte u hospody na kopci, přejděte silnici na druhou stranu a po polní cestě je to do přírodní rezervace tak 500 metrů po levé straně po stráni. Absolutně nic netrhat, jenom se kochat a kochat…

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.