Ještě před půl rokem se mohl Miloš Zeman prezentovat (a taky prezentoval) osudem člověka, který ve všem, co dělal, uspěl. Osudem člověka, který neporažen odejde z politiky a – slovy Bohumila Hrabala – bude už provždy „šampionem krytých dvorců“. 

Jenže na podzim se to jaksi celé zadrhlo: Zemana zradilo zdraví a Andrej Babiš prohrál volby. Skutečná tragédie ale Zemana potkala až teď, když jeho „přítel“, ruský diktátor Vladimir Putin, zaútočil na Ukrajinu. Zeman celá léta Putina obhajoval a ještě 17. února tvrdil, že jde o další blamáž amerických tajných služeb, „Rusové nejsou blázni“ a na Ukrajinu nezaútočí. Když poté Rusové skutečně zaútočili, Zeman otočil s tím, že „šílence je třeba izolovat“.

Poznání, že je pro Putina důležitý zhruba stejně jako bláto na botě a on sám mu celá léta – v pozici užitečného idiota a prezidentského trouby – dělal křoví, musí být pro Zemana zničující. Vrcholně samolibý člověk, který se vždy honosil inteligencí, vzděláním a dobrým úsudkem, během jednoho okamžiku zjistil, že se na konci své kariérní pouti stal hlupákem.

Nějakou katarzi od Zemana nejspíš čekat nelze. Toto je ale prohra, která bolí. S něčím takovým se na odpočinek odchází velice těžce a žádný další návrat už nebude.