V diskusích o konci uhelných elektráren v Česku se objevují různé roky. Vládní prohlášení uvádí rok 2033, někdejší uhelná komise kdysi doporučila rok 2038 a zastánci uhlí věří v jejich provoz ještě dlouho poté. Politické rozhodnutí přitom určí jen nejzazší možný termín, kdy může být uhelná elektrárna v provozu.

Reálná tržní situace však může stanovit mnohem dřívější stopku. Je dokonce velmi pravděpodobné, že mnoho českých uhelných elektráren začne mizet z trhu už dávno před rokem 2030. Důvodem bude ekonomika.

Drahé povolenky

Je to jednoduchá matematika. Aby starší hnědouhelná elektrárna vyrobila jednu megawatthodinu elektřiny, potřebuje k tomu přibližně jednu povolenku CO2. Povolenka na rok 2026 je přitom skoro stejně drahá jako elektřina. Tu elektrárna prodá zhruba za 106 eur a povolenku musí koupit za 98 eur. Elektrárně tak zbude jen pár eur na to, aby zaplatila uhlí, zaměstnance a nezbytnou údržbu. A to nestačí. Potřebné částky se v základním provozu pohybují na úrovni několika desítek eur za megawatthodinu.

Navíc pokud bychom elektrárnu využívali méně (například kvůli drahé povolence), tyto náklady na megawatthodinu dál porostou. Jsou totiž převážně fixní: zaměstnance a údržbu je potřeba platit vždy.

S drahou povolenkou a zlevňujícím plynem se tedy uhelné elektrárny mohou dostat na konec nákladové křivky – výroba z nich bude příliš nákladná, a budou tak zapínány jen málo. Jejich roli bude muset převzít jiný zdroj.

V Česku se nesmírně podceňuje vliv rostoucí výroby z obnovitelných zdrojů u našich sousedů. Německé obnovitelné zdroje významně stlačují velkoobchodní ceny v celém regionu a tento efekt bude stále zásadnější. Nakonec tento dvojí tlak – z jedné strany drahá povolenka a z druhé nízká cena elektřiny z obnovitelných zdrojů – uhelnou energetiku zválcuje. Energetika se opravdu zásadně mění a karty se rozdávají znovu. Staré zkušenosti tak ztrácejí svou platnost.

V obnovitelných zdrojích Česko významně zaostává, a pokud chceme mít v budoucnu levnou elektřinu, musíme v obnovitelných zdrojích přidat a jejich rozvoj urychlit. Ne je blokovat, jak se stále v mnoha případech u nás děje. Pořád častěji tak zřejmě uvidíme, že je v Německu elektřina v některých chvílích o desítky eur levnější než v Česku. Fotovoltaika se u nás začala v poslední době opět více stavět, nicméně pro bezpečnost dodávky by bylo zapotřebí přidat také větrné elektrárny. Ty totiž vyrábějí hlavně v zimním půlroce, kdy je vyšší spotřeba elektřiny a solární elektrárny vyrábějí málo.

Řešení? Kombinace

Vraťme se ještě k tradičním zdrojům. Pro zajištění dostatečného výkonu bude Česko potřebovat u Evropské komise notifikovat takzvané kapacitní mechanismy. To znamená schválit podporu pro elektrárny, které budou schopny pokrýt maximální okamžitou spotřebu za všech okolností. To bude úloha zejména (paro)ply­nových elektráren. Role uhlí bude v kapacitních mechanismech naopak malá. Kapacitní mechanismy jsou pro uhlí dost přísné a u řady způsobů umožní provoz jen na cca 300 hodin ročně. To je velmi málo, když máte vedle elektrárny ještě platit hnědouhelný důl.

Čeká nás spousta práce. Alfou a omegou nejsou v tomto případě peníze, ale jednodušší povolovací procesy, abychom byli schopni elektrárny rychle stavět. Potřebujeme je výrazně legislativně zjednodušit, jinak nám v budoucnu budou opět hrozit vysoké ceny elektřiny. Dlouhodobým řešením je kombinace fotovoltaiky, větru, jádra, flexibilních plynových zdrojů a akumulace. 

Autor je hlavním ekonomem ČEZ