Nová vláda jde do Sněmovny se svým prvním rozpočtem, což je pár týdnů po převzetí moci jistě odvážné, přestože i ta nová verze základního ekonomického zákona pro letošní rok vychází z té Babišovy. Snížení deficitu o sto miliard je přitom určitě impozantní, ale jistá diskuse na téma, nakolik jde o skutečné šetření a nakolik jen o posouvání výdajů v čase, se nesporně povede. Pro začátek této diskuse je dobré podívat se novému státnímu rozpočtu do střev trochu podrobněji a v širších souvislostech.

Výdajová brzda

Především je nesporné, že snížení deficitu bylo dosaženo rozhodující měrou skutečně pokrácením výdajů, a nikoli navýšením příjmů, k němuž bezpochyby také došlo, ale bylo využito jinak. Že jde opravdu o brzdění výdajů, je zřejmé z toho, že se meziročně zvyšují pouze o 7,6 miliardy, což je při prognózované 8,5procentní inflaci velmi slušný výsledek škrtání, nebo možná z toho, že Babišův rozpočet byl důkladně vyfutrovaný vatou. Do tohoto skromného navýšení se přitom vejde i 21 miliard navíc na mimořádnou valorizaci penzí předepsanou zákonem v okamžiku, kdy růst cen za posledních dvanáct měsíců přesáhne pět procent.

Zároveň dochází k citelnému posílení podílu rozpočtových výdajů krytých dotacemi z EU a dalších fondů. Zatímco výdaje financované jen z našich daní poklesnou téměř o 52 miliard, útrata z fondů se zvedá o 59,5 miliardy. Je to trošku půjčka na oplátku, protože zejména evropské investiční dotace představují jen proplacení dřívějších národních výdajů a měly by se zase vrátit do dalších vládních investic, aby nedošlo k poškození čerpání evropských fondů v dalších letech.

ODDĚLOVAČ PRO ZAMKNUTÝ ČLÁNEK

Letošní rozpočtové příjmy zásadně ovlivňuje skutečnost, že loňské příjmy byly vyšší o 86 miliard, a tudíž o tuto částku se zvedá letošní odhad. Pozoruhodné je však to, že daňové příjmy byly loni vyšší o sto miliard, což naznačuje, že i úsporný Stanjurův rozpočet má jisté skryté rezervy a ve finále může dopadnout po babišovsku lépe, než je naplánováno.

Například výběr DPH je pro letošek navýšen zhruba o 28 miliard, což tak nějak odpovídá očekávané inflaci, tedy tomu, že lidé sníží svou spotřebu a nebudou utrácet ty ohromné sumy, které se jim během pandemie nashromáždily na účtech v bankách, právě kvůli zdražování a znehodnocování úspor. Zvláštní je také plánované snížení výnosu korporátní daně ze 129,2 miliardy na 122,2 miliardy. Sice došlo k určitým úpravám, ale třeba banky hlásící rekordní zisky ukazují, že bude co danit. Hodně defenzivní je i odhad výnosů daně z příjmů zaměstnanců či výnosu ze sociálního pojištění.

Skutečně škrty

Výdajová strana je zásadně ovlivněna vývojem inflace, takže náklady na penze vzrostou místo o 21 miliard o 41 miliard kvůli mimořádné valorizaci v červnu. Mezi sociálními dávkami je pozoruhodné snížení výdajů na nezaměstnanost téměř na polovinu s odvoláním na vývoj na trhu práce. Ten je ale dlouhodobě setrvalý a zdá se, že zde měla exministryně Maláčová pěknou vatu. A pak tu jsou skutečně škrty. Některé asi mohly být odvážnější. Především jde o státní zaměstnance, kde sice vláda škrtala, ale k růstu přece jen dochází. Objem platů roste o 6,8 miliardy, a především se přijímá 6,6 tisíce nových lidí. Za pět let tak náklady na státní platy vzrostly ze 162 miliard na 245 miliard, což je evidentně neúnosné a zde se bude muset škrtat masivně.

Asi nejdiskutovanější bude zmrazení plateb zdravotního pojištění za státní pojištěnce. Původní navýšení o čtrnáct miliard vláda zrušila, a celková výše plateb je letos dokonce o něco nižší než ta loňská. Je ale třeba podívat se na delší historii. Ještě v roce 2019 činila suma plateb zdravotním pojišťovnám 72 mi­liard. Letos to má být 124 miliard po covidových navýšeních. Je to zcela brutální navýšení, jaké v jiné kapitole nemá obdoby, a zmrazení nejen na letošek, ale i na příští rok je zcela žádoucí.

Celkově je nový rozpočet dobrým fiskálním vykopnutím, za nímž ale musí následovat hlubší reformy s trvalejšími efekty.