Koneckonců Mistra Jan Husa přivedla na hranici jeho kritika dvojích standardů celé církevní hierarchie (přečíst si to můžete i v překladu do soudobé češtiny).

V Británii jsou na dodržování pravidel „fair play“ hákliví, a v tenatech porušování pravidel uvíznul kdekdo.

Ne všichni ale sklopí hlavu, omluví se a složí funkci. Šéfporadce britského premiéra Borise Johnsona, jeden z duchovních otců Brexitu, Dominic Cummings, na jaře otvíral zpravodajské relace a okupoval titulní stránky tamních médií, když přes nařízený lockdown prchnul z Londýna, ač měl sedět doma, jako všichni ostatní. Ani on se necítil vinen, ani se neomluvil a Johnson jej neodvolal.

Jestli si myslíte, že to prochází všude, tak se mýlíte. V takovém Irsku se rezignovalo o sto šest, a to kvůli akcičce parlamentního golfového klubu. Jedním u účastníků, a zatím největší politickou figurou, která musela odstoupit kvůli porušování pravidel, byl i eurokomisař pro obchodní záležitosti Phil Hogan, což je v době obchodních konfliktů jedna z klíčových funkcí v Komisi.

Roman Prymula není ani první ministr zdravotnictví, který končí kvůli tomu, že pravidla porušil, sotva co je vydal. I v tom jej předběhl už začátkem léta jeho novozélandský kolega David Clark, který se vydal v době lockdownu na pláž.

Scházet se v noci v hospodě, když je pár dní předtím necháte zavřít, to není dobře. Když to uděláte poté, co lidí plísníte za podobná provinění, a slibujete jim, že přitvrdíte, když toho nenechají, to se teprve nesmí. „Vono je vůbec moc věcí na světě, který se nesmějí dělat, ale můžou se provádět“, řečeno s Josefem Švejkem.

Opravdovou vysokou pilotáž ovšem představuje ten vycizelovaný způsob, jímž pan ministr zvládnul rozmazávat to, co už na první přivonění smrdí.